„Na společném podnikání utavíte přátelství!“ Tuhle větu jsme po založení Parliama slýchaly často.  A modifikovanou ji slýcháme i teď, po deseti letech: „Nebály jste se, že riskujete přátelství? A nemáte ponorku?“ Těch otázek, historek a vzpomínek je za tu dobu dost. O některé z nich se s vámi podělíme. Každá za sebe:

 

Proč jsem věřila, že společná firma bude fungovat

 

• 

Lenka: Už před založením agentury jsme na několika marketingových projektech spolupracovaly a fungovalo to skvěle. Práce nás bavila, klienti byli spokojení, a když bylo potřeba si něco vyříkat, tak jsme si to prostě vyříkaly. A to považuji dodnes za naprosto zásadní. Kolem horké kaše opravdu nechodíme, do případných bolavých míst řežeme okamžitě.

Dana: Jo, to je přesně jedna z věcí, kterou jsem od začátku na Lence obdivovala (a během těch deseti let se to od ní snad i naučila). Když se někde udělá dusno nebo ve vzduchu visí průšvih – ona bývá ten, kdo do toho řízne a začne o tom mluvit. Jinak já sama bych do něčeho takového, jako je založení agentury, určitě nešla, potřebuji parťáka. A my dvě se prostě fakt skvěle doplňujeme.

 

Jak máme v agentuře rozdělené role

Lenka: Vše, v čem je potřeba mít systém, má na starosti Dana.

Dana: A vše „ostatní“ si spravedlivě dělíme.

 

• 

 

Jak bojujeme s ponorkou

 

Lenka: V létě si bereme každá delší volno v kuse a střídáme se, takže se ve výsledku nevidíme třeba celé dva měsíce. To je dobrá prevence.

Dana: Myslím, že nějaká dlouhodobá ponorka nás nikdy nepřepadla. Občas jedna nebo druhá nemá náladu, ale to je normální. Naštěstí máme v práci dobrý kafe a u něj se vyřeší spousta věcí.

 

 

Kdy mám nejlepší výsledky

Lenka: Jednoznačně pod tlakem.

Dana: Hezky v klidu!

 

 

Jaký projekt mě nejvíc bavil

Lenka: Chraňte mozky – projekt, který jsme realizovali pro švédskou značku helem a chráničů páteře POC. Hory jsou zkrátka moje a pár zranění jsem si už na lyžích taky přivodila. Takže to pro mě byla skutečně zakázka s osobním přesahem. Navíc spolupracovat s osobnostmi, jako je například MUDr. Jan Pirk, se nepoštěstí každý den.

Dana: Srdeční záležitostí je pro mě asi práce pro libereckou galerii. Ale nikdy nezapomenu na jednoho z našich prvních klientů, dovozce kojeneckého zboží Farlin. Tehdy jsem byla na mateřské a strategie se rodila u nás doma uprostřed plín, kojeneckých přesnídávek a plyšáků – a také výrobků této značky. Všechny jsem je totiž osobně vyzkoušela. Tehdy jsem pochopila, jak důležitá je podrobná znalost produktu a také cílové skupiny. Kampaň byla velmi úspěšná, a dokonce jsme byly s Lenkou osloveny, abychom převzaly marketing značky pro celou Evropu.

 

 

V čem jsme stejné

Lenka: Ve stejný moment říkáme stejné věci a křížem si píšeme stejné myšlenky. A často taky přijdeme do práce podobně oblečené. Někdy mě to trochu děsí.

Dana: To víte, 10 let „manželství“ se holt nějak projevit musí! Je pravda, že před společenskými akcemi si předem hlásíme, v čem jdeme, abychom nedorazily ve stejném.

 

V čem jsme jiné

Lenka: Vůbec nerozumím hokeji, neposlouchám Vypsanou fixu a pořád dělám chyby v interpunkci. A mám ráda průvan.

Dana: Lenka je čistokrevná horalka, k životu potřebuje hory, akci a adrenalin. Já jsem městský nížinný typ kavárensko-hospodského ražení, lyže mě neberou a občas mám pocit, že jsem se tady na „drsném“ severu ocitla jaksi nedopatřením. (P.S. Čárky v textu jsem jí opravila.)

 

•