3747
post-template-default,single,single-post,postid-3747,single-format-standard,select-core-1.2.1,brick-child-child-theme-ver-1.1,brick-theme-ver-3.3,ajax_fade,page_not_loaded,smooth_scroll,paspartu_enabled,paspartu_on_top_fixed,paspartu_on_bottom_fixed,vertical_menu_outside_paspartu,vertical_menu_enabled,vertical_menu_left,vertical_menu_width_290,vertical_menu_with_scroll,wpb-js-composer js-comp-ver-6.4.1,vc_non_responsive

Je snazší sbalit chlapa než si získat novináře

Je snazší sbalit chlapa než si získat novináře

Členkou PR klubu už jsem několik let. Na PR worky a networkingy jsem vždycky jezdila ráda a z pozice tiskové mluvčí radnice v Jablonci nad Nisou jsem se zájmem a odstupem sledovala dění v PR a marketingovém světě v Praze. Často jsem nacházela styčné body mezi tím velkým světem privátního a korporátního sektoru a mým „suchými“ předpisy a vyhláškami svázaným úředním písečkem. V otázce peněz to srovnání vyznívalo jednoznačně v neprospěch veřejného sektoru. V komerční sféře jsou zkrátka jiné možnosti. Pravda ale je, že i za málo peněz se dá při troše šikovnosti udělat hodně muziky. To je stejné v Praze i v regionu.

Podobnost jsem zaznamenala také s kolegy zastupujícími korporátní klienty. Tady to byl naopak plus pro mě. Kam se hrabe úřední šiml na několikaúrovňové schvalování ve velké společnosti!

Co je ale pro všechny píáristy stejné, jsou novináři.

Vaše píáry v regionech (ne)chceme

Na PR worku o produktovém marketingu jsem cítila hrdost, když jsem na prezenčce vedle svého jména četla Parliamo. Už patřím také mezi PR většinu do světa byznysu. Už nebudu jen pozorovatel.

Foto: PR Klub

Opět to byla inspirativní a zajímavá sonda do života píáristů. Zaujaly mě případové studie od Ogilvy i zkušenosti s influencery, a pak přišli Monika Binarová, šéfredaktorka lifestylu na Seznamu, a Jan Klička z Deníku. Zarazil mě už název prezentace „Vaše píáry v regionech (ne)chceme“.

Práce novinářů si vážíme a je to znát.

Opět zazněly stokrát vyřčené pravdy o tom, že novináře bychom měli znát. Respektovat jejich termíny a uzávěrky a hlavně chápat, že zatímco rozsah zůstává stejný, novinářů je v redakcích méně a méně. Měli bychom jim také nabízet dobrá témata a ideálně občas něco exkluzivně. Důležité je také dobře cílit. Novináře bychom si měli získat a naklonit, ale nepřepálit to a ani náhodou nenabízet dárky, které nemohou přijmout. Je to zkrátka věda a zdá se, že někdy je možná snazší sbalit chlapa do života než si naklonit novináře…

Je to fakt potřeba pořád opakovat?

Zatímco PR a marketing přináší nové trendy, nápady a myšlenky v návaznosti na trh i potřeby cílových skupin, požadavky novinářského světa se prostě nemění ani v printu, ani v onlajnu. A tak jsem si to trochu zaraženě vyslechla znovu. Že by to píáristé, markeťáci a tiskoví mluvčí stále nevěděli?

Nechci se vyloženě chlubit, ale u nás v Parliamu medialisty pravidelně aktualizujeme, tiskové zprávy posíláme individuálně a adresně, klientům umíme vysvětlit, že odborné formulace nám nikdo do médií nevezme. Novináře známe, komunikujeme s nimi, sledujeme jejich práci a vážíme si jí. A vychází to.

Možná je to tím, že jsme si v regionu tak nějak blíž.

A možná jsem si jen neuvědomila, že léta běží. Že přicházejí mladší kolegové, kteří jsou sice jedna ruka s novinkami moderního a rychle se měnícího světa, ale je potřeba je seznámit se základními pravidly spolupráce. Zas a znova.

Počkat! To jako že stárnu?…

Autor: Markéta Hozová