4112
post-template-default,single,single-post,postid-4112,single-format-standard,select-core-1.2.1,brick-child-child-theme-ver-1.1,brick-theme-ver-3.3,ajax_fade,page_not_loaded,smooth_scroll,paspartu_enabled,paspartu_on_top_fixed,paspartu_on_bottom_fixed,vertical_menu_outside_paspartu,vertical_menu_enabled,vertical_menu_left,vertical_menu_width_290,vertical_menu_with_scroll,wpb-js-composer js-comp-ver-6.4.1,vc_non_responsive

Pohled absolventa: I při psaní seminárky uplatníte PR

Když jsem se v osmnácti rozhodovala co dál dělat, PR a marketing byla jasná volba. Pak přišla na řadu zásadní otázka: Dá se tohle vůbec na vysoké naučit? Trochu jsem k tomu byla skeptická, ale rozhodla jsem se to zkusit, protože představa, že půjdu čerstvě po gymplu dělat PR, mi přišla dost bizarní. Po pár seminářích plných teorie jsem znovu pochybovala a začala jsem se sama sebe znovu ptát, jestli mě škola naučí dovednostem, které využiji v praxi…

Co mi škola dala…

  1. je důležité znát zájmy a aktivity lidí, pro které projekt vytvářím
  2. je nutné znát cílovou skupinu

Tyto dva body považuji za základ PR, který jsem se naučila ve škole a který jsem využila i při psaní svých seminárních prací. Učitele jsem si nemohla vybrat, ale zato jsem měla možnost ho poznat. Udělala jsem si obrázek, jaké práce publikoval a co by ho v mojí seminárce mohlo zajímat. Zkrátka učitel se pro mě stal „novinářem“, kterého potřebuji zaujmout, stejně jako je tomu v PR.

Proces psaní seminárky

Také jsem záhy zjistila, že je důležité s daným učitelem umět komunikovat, stejně jako s novináři, ale třeba i s klienty… Takže učitel byl vlastně zároveň i mým prvním „klientem“. A jelikož jsem měla více učitelů/klientů, musela jsem se zorientovat, jaká komunikace komu vyhovuje. Někdo vyžaduje průběžné schůzky a brainstorming, jiný vám nechá volnou ruku. Můžu říct, že druhý způsob je celkem riskantní, protože pak se vám klidně stane, že vám to učitel celé hodí na hlavu. A věřte, když máte popsaných osmnáct stran, které vás stály 10 hodin čisté práce, 7 káv, 2 tabulky čokolády a nespočet nervů, tak se vám fakt nechce tenhle proces opakovat.

…a co mě praxe naučila

Vysokoškolská komunita je ale svět sám pro sebe. Leckdy něco tvoříte proto, abyste něco vytvořili. Pro mě klíčovým slovem v praxi je užitečnost. Co si budeme říkat, většina diplomek skončí někde zaprášená v kabinetech. Ale co vytvoříte v marketingu a PR, má svůj účel – klientovi, a vlastně i novináři by vaše práce měla něco přinést. Tisková zpráva není seminárka, která má jen zadání, odevzdání a konec střapec. V marketingu musí všechny kroky do sebe zapadat. A navazuje na B, aby vyvolalo ve správný čas C apod.

To samé platí u strategie. I studenti mají různé strategie s jediným cílem – udělat státnice a dostat diplom. Kdo vidí za roh, tak do toho započítá i získat dobrou práci. Jenže z toho plyne užitečnost jen pro vás. V marketingovém světě jste tak trochu schizofrenik, vžíváte se do role klientů, novinářů a především cílové skupiny, kterou chcete oslovit. Jedna z nejhorších věcí, co se vám u toho může stát, je, když se necháte zaslepit svým světonázorem, pokud nejste ředitelem zeměkoule, který všude byl, všechno viděl a vše má zjištěné. Jak tedy docílit, aby se vám tohle nastalo? Zjišťujte si fakta, statistiky, zkrátka prolustrujte vaši cílovku. A pracujte v týmu, který vám dá feedback, což je k nezaplacení.

Závěr: na školních základech můžete stavět

Vybavuje tedy škola studenty dovednostmi, které můžou využít v zaměstnání? Když se podívám zpětně na svá studijní léta, tak musím říct, že za mě určitě ano. Vždyť právě učitelé nás cvičili v tom, jak komunikovat, že je důležité dodržovat termíny, jak prodat své znalosti, ale i kdy je čas si přiznat, že máslo na hlavě máme my, a nevymlouvat se. Učitel byl takový multifunkční člověk – autorita, partner, „novinář“ i „klient“. A právě v komunikaci a strategickém jednání s ním jsem si „nanečisto“ vyzkoušela, jak PR funguje v praxi.